Není cesta k míru Mír je cesta.”
Mahátma Gándí
CESTY MIRU
“Cesta míru” je název mírového projektu ve Waldviertelu a v přeshraničním měřítku v České republice!
“Cesta míru” spojuje vzpomínkové projekty a projekty smíření pro mírovou pedagogiku, lidská práva, sociální spravedlnost, dialog mezi různými náboženstvími a rovněž zachování stvoření, a tím přispívá ke kultuře míru a smíření.
Důležité místo na „Cestě míru“ připadá vzpomínání a připomínání. Historické události nemají být zapomenuty, ale mají sloužit k tomu, abychom se z minulosti použili a vybudovali na jejím základě most do současnosti.
“Vzpomínání a připomínání” vyjadřuje respekt vůči všem lidem, kteří v důsledku pronásledování a války zažili obrovské utrpení, nebo přišli o život, a zachovává jejich lidskou důstojnost a úctu. Uznat bezpráví a dát obětem jméno, to jsou významné kroky pro léčení starých ran a umožnění smíření.
Mírová mapa označuje a popisuje projekty a iniciativy, které jsou pro kulturu míru a smíření významné. Tyto zastávky na cestě jsou roztroušeny po celém Waldviertelu a zasahují přes hranici až do České republiky. Zastávky označené zelenou hvězdičkou jsou přímo v místě samotném označeny jako zastávky „Cesty míru“. Dalším stěžejním bodem „Cesty míru“ jsou Cesty míru Waldviertel – jižní Čechy. Ty jsou souhrnem šesti Cest míru, které reprezentují různá mírová témata.
Myšlenka či objev mohou být jakkoli dobré, ale pokud nevejdou ve známost a nejsou šířeny, zůstává jejich účinek omezený. Tak je to i s myšlenkami a konkrétní praxí mírové práce a mírové kultury. V Novém zákoně se o tom říká toto: “Ani lidé nezapalují svíčku a nedávají ji pod stínidlo, ale na svícen; tak svítí všem, kdo jsou v domě.“ V naší době umíme jako „svícen“ využít četné možnosti internetu.
„Cesta míru” žije ze vzájemného potkávání a poznávání lidí a ze vzájemné výměny, kterou tento projekt podporuje.
Jak to všechno začalo….motivy, které stojí za „Cestou míru“ …
Myšlenka projektu
… nejdříve byl a je pocit touhy po míru, spravedlnosti a pak stvoření,
chránit a zachovat dar života,…pak se postupně rozvinula myšlenka založit mírový projekt „Cesta míru“.
Na základě skutečnosti, že ve Waldviertelu a podél české hranice existuje mnoho projektů, které reprezentují kulturu míru a smíření, ale často jsou známé jen velmi málo, nebo po vytvoření nějakého památníku opět upadly v zapomnění.
Dějiny a následky 2. světové války jsou pro nás výzvou, jak se vyrovnat s mnoha tématy, které vyvolávají vzpomínky a mají být připomínány.Pronásledování a vyhánění židovského obyvatelstva z Waldviertelu.Vraždy postižených, politicky a nábožensky pronásledovaných osob.Zřízení vojenského výcvikového prostoru Allentsteig spojeného s vysídlením přibližně 7 000 osob z jejich domů a vesnic. Po válce následovalo drama vyhnání německojazyčného obyvatelstva z Československa až po vytvoření tzv. železné opony. Ve Waldviertelu se zvláštním způsobem koncentrují novější dějiny, počínaje vedením nové hranice mezi Rakouskem a Československem po skončení první světové války, přes události druhé světové války a vytvoření železné opony až po dnešní volně prostupnou hranici v rámci Schengenského prostoru Evropské unie. Kromě toho vznikla hranice uvnitř Waldviertelu, a to kvůli vytvoření vojenského výcvikového prostoru Allentsteig. Kultura vzpomínání se v mnoha venkovských obcích stále ještě omezuje na památník připomínající dobu války a každoroční uctění památky hrdinů u takového památníku, jak se tomu na Dušičky říkávalo ještě za mých mladých let. Takové uctění památky hrdinů na mě tehdy jako na mladíka působilo zvláštním a tísnivým dojmem. Slovo „hrdina“ či „hrdinové“ stojí ještě dnes na mnoha památnících a sugeruje pocit, že tito „hrdinové“ bojovali za spravedlivou věc a hrdinsky položili svůj život za vlast. Jedno slovo stačí, aby se historické události kompletně překroutily. Pro mnoho jiných obětí světových válek neexistuje naproti tomu v mnoha obcích dodnes žádná pamětní deska či odpovídající vzpomínkové označení.Projekt „Cesta míru“ ale nechce žalovat, chce přibližovat pozitivní příklady a realizovat vlastní mírové projekty, jako například „Cesty míru Waldviertel – jižní Čechy“. Jediný smysl toho, že si lidé navzájem ubližovali a stále ještě ubližují, může být pouze ten, abychom si z takových událostí vzali poučení a nikdy víc nedopustili něco takového. Proto je důležité pracovat pro „kulturu míru“ na nejrůznějších společenských úrovních.
Předpokladem míru je neustálý další rozvoj naší demokracie a lidských práv. Mír proto není žádný statický stav, ale vyžaduje neustálý proces rozvoje. „Cesta míru“ chce prostřednictvím „vzpomínání a připomínání“ budovat mosty míru do současnosti.V této souvislosti považuji za vhodné citovat pana Wiliho Mernyie, předsedu mauthausenského výboru, který na vzpomínkové oslavě v Mauthausenu řekl v roce 2015 toto: „Nelidskost tehdejší doby si nejlépe připomeneme tím, že budeme bojovat s nelidskostí dneška.“„Cesta míru“ usiluje v tomto smyslu o propagaci a propojení projektů a iniciativ, které se zasazují o lidská práva a sociální spravedlnost.To jsou kořeny, ze kterých čerpá „Cesta míru“ své nápady, vize a životní energii!
Obsah: Heinz Spindler